Článek analyzuje dosavadní praxi týkající se povinnosti nařizovat zaměstnancům nepřetržitý odpočinek v týdnu k čerpání vždy v jakémsi klouzavém období sedmi po sobě jdoucích kalendářních dnů. Tato praxe neodpovídá československé tradici, nemá oporu ani v unijním právu a je v rozporu s recentním rozhodnutím SDEU.
Přesto není nezákonná, i tak by však bylo záhodno ji opustit.