Standardní léčba středně těžkého až těžkého perzistujícího astmatu spočívá v protizánětlivé léčbě inhalačními kortikosteroidy v kombinaci s dlouhodobě působícími bronchodilatancii a antagonisty leukotrienů. V posledních dvou desetiletích dramaticky narostly studie s užitím biologické léčby.
Schváleny v rámci EU jsou nyní čtyři molekuly se selektivními přístupy k alergickému a eozinofilnímu zánětu dýchacích cest. U těžkých astmatiků s častými exacerbacemi užití biologické léčby, která cílí na dráhu interleukinu 5 (mepolizumab, reslizumab, benralizumab) nebo na imunoglobulinu E (omalizumab), významně zlepšuje kontrolu nad astmatem.
Nové přístupy v léčbě těžkého astmatu vyžadují zkušený úsudek v osudu astmatika, neboť molekuly se v některých účincích překrývají. Souběžně některé molekuly řeší i komorbidity "Th2 vysokého astmatu" - atopický ekzém, nosní polypózu.
Současné biomarkery a užití tzv. omics technologií se snaží o zlepšení indikace této finančně náročné léčby.