Abstrakt
K základním etickým principům etnografie patří, že výzkumník seznámí se svou rolí účastníky skupiny, jíž se hodlá stát dočasným příslušníkem a kterou zamýšlí zkoumat. Při použití auto-etnografické metody je ovšem dodržení tohoto principu často problematické, zvláště při výzkumu, který je založen převážně na zúčastněném pozorování ve skupině, kde v ýzkumník je zároveň hlavním protagonistou.
Mám na mysli konkrétní případ svého terénního výzkumu, kdy jsem se jako majitel a provozovatel bazaru rozhodl nalézt odpovědi na některé otázky, spojené s tím, jak lidé projevují své aktérství při obchodech v bazaru nebo při vyjednávání zástavní půjčky. Tento výzkum je, kromě vyhodnocení vlastních zkušeností, založen hlavně na kombinaci pozorování a rozhovorů se zákazníky.
Jakékoliv předběžné upozornění na probíhající výzkum, nebo dokonce žádost o informovaný souhlas se ale v běžném rozhovoru se zákazníkem jeví jako poměrně problematické, protože s ním jednám primárně jako provozovatel (majitel) a teprve následně vyhodnocuji, zda je (vůbec) možné něco z této interakce použít k výzkumným účelům. Rád bych tuto otázku, kterou jsem prozatím nastínil jen v hrubých rysech, prodiskutoval s ostatními a pokud mají s podobnou situací nějakou zkušenost, rád bych se poučil o tom, jak ji řešit.
Pokud ne, možná bude přínosné upozornit na tento etický problém i další badatele.