Na vzniku Českých Budějovic měli v roce 1265 rozhodující podíl dva muži: zakladatel král Přemysl Otakar II. a lokátor zvíkovský purkrabí Hirzo. Jejich zásadní význam začali doceňovat mnozí autoři historiografických a vlastivědných publikací již v průběhu 19. století.
Kapitola se snaží symbolickou pozici těchto osobností zhodnotit analýzou jejich ne/přítomnosti v městském názvosloví. Zabývá se otázkou, nakolik silná a čím motivovaná byla potřeba moderní budějovické společnosti a jejích politických představitelů připomínat si ve veřejném prostoru města dvě postavy z dávného středověku.
Sleduje opakované návrhy a diskuze, které lze na toto téma od 2. poloviny 19. století vysledovat v kontextech různých politických režimů. Symbolické vyvrcholení tohoto pozvolného procesu představuje rok 1990, kdy bylo jménem "krále železného a zlatého" nazváno hlavní historické náměstí.