Abstrakt
K méně radostným situacím v životě člověka patří zvládání pracovních nároků navzdory fyzickým či psychickým těžkostem, zejména zasáhnou-li tyto okolnosti člověka dosud zdravého, silného a subjektivně úspěšného. Vnitřní tenze či prožívání negativních emocí může přesáhnout hranici únosnosti, jestliže je člověk vlivem úrazu či onemocnění přinucen hledat a přijmout méně zajímavou nebo hůře ohodnocenou práci, nebo dokonce na jakékoliv pracovní uplatnění rezignovat a řešit situaci podáním žádosti o invalidní důchod.
Takový proces obnáší nejen vyřizování řady nezbytných formalit, ale v případě přiznání nároku také vyrovnávání se se změnou společenského postavení, akceptaci závislosti na státní podpoře a hledání adaptivních způsobů jak vyplnit volný čas. Na druhé straně může o invalidní důchod žádat i jedinec, jehož zdravotní stav objektivně způsobilost k práci umožňuje, ale který tuto cestu účelově volí jako (zdánlivě) snadnější či pohodlnější životní alternativu.
Kazuistika obsahuje životní příběh žadatele o invalidní důchod 3. stupně, u něhož bylo prováděno komplexní psychologické vyšetření, při kterém vyvstaly pochybnosti o míře skutečných duševních potíží a podezření na jejich agravaci. Závěry pro posudkového lékaře přitom musí být i v takových případech jednoznačné a spolehlivé, protože finální stanovisko bude mít dopad na další život pacienta.