Příspěvek si klade otázku, s jakými očekáváními vstupovali političtí aktéři do období po demokratické revoluci r. 1989 a zda měli ambici formulovat jiné politické cíle, než byl návrat k systému tzv. demokratického kapitalismu. Na příkladu koncepcí ekonomů Jaroslava Vaneka a dalších ukazuje, že v tehdejší politické debatě nechyběly ambiciózní projekty společenské transformace, které měly za cíl učinit z Československa pionýra nových druhů společenského uspořádání, většinou spojených s ideami tzv. ekonomické demokracie.
Politická izolovanost zastánců těchto tezí jim však zabránila v uvedení do praxe. Myšlenky na výjimečnou roli, kterou by Československo mohlo sehrát v nově uspořádané Evropě, však nalezneme i mezi příznivci tehdy dominantní liberálně konzervativní ideologie.
Závěrem text srovnává koncepce dobových aktérů s tím, jakou roli postkomunistické státy v Evropě v následujících desetiletích podle soudobých výzkumů skutečně sehrály.