Článek na příkladu komediantství a cirkusové kultury rozebírá jeden segment problematiky přechodu mezi tradiční pospolitostí a moderní společností, přičemž využívá primárně pramenů z archivního fondu Policejní ředitelství Praha I - 1769-1855. Ve stručném shrnutí, opírajíc se o širší spektrum domácí i zahraniční literatury, je představena základní ideálně-typická diferenciace tradičního komediantství v kontextu středověké a raně novověké vagantské kultury na straně jedné a moderní cirkusové kultury, vyvinuvší se postupem 19. století do podoby velkých kočovných cirkusů a varieté, na straně druhé. Článek se kromě vystižení základních dichotomií mezi tradičním (tulácké skupiny) a moderním (cirkusové společnosti), snaží demonstrovat též přechodové prvky, přičemž na vybraném vzorku pramenů z PŘ je ukázáno, jak modernizační proces, především rozvoj disciplinačních technik v rámci formování moderního policejního aparátu, přetvářel charakter původně difamovaných skupin, načež je integroval do struktur moderního kapitalistického státu.
V konečném důsledku se text dotýká i širšího spektra otázek, předně podobností a rozdílů mezi jinými vagantskými skupinami, rozporem mezi disciplinací a ekonomickou emancipací nebo otázkami po charakteru a vývoji spektakulární zábavy.