Spolu s politickým uvolněním dochází na Taiwanu od konce 80. let 20. století k novému rozkvětu náboženského života, jenž je patrný obzvláště v oblasti lidového náboženství. Vznikají nové chrámy a svatyně, je obnovována činnost starších chrámů, které překonaly nepříznivé období.
Díky politickému uvolnění a v neposlední řadě i ekonomickému růstu se zvětšuje rozsah chrámových slavností a objevují se jak oživené, tak zcela nové aktivity chrámů. A právě toto obnovování činnosti s sebou přináší řadu otazníků.
Jde o oživování starých tradic, anebo spíše o vytváření tradic nových?