Abstrakt
Sledování osob a věcí v trestním řízení může nabývat několika podob (od sledování zásilky přes odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu až po užití operativně pátracích prostředků) a je upraveno na několika místech trestního řádu. Příspěvek je zaměřen na sledování osob a věcí podle § 158d TŘ v kontextu zásahu do práva na ochranu soukromí.
Autor se zabývá především tím, za jakých podmínek lze na základě sledování osob podle § 158d TŘ získaný důkaz procesně použít. Rozebírá relevantní judikaturu ESLP a Ústavního i Nejvyššího soudu ČR.
Po provedené analýze dospívá k nedostatkům platné právní úpravy a činí tomu odpovídající návrhy de lege ferenda.