Trestní zákoník v roce 2010 nově zavedl do českého právního řádu ustanovení o právním omylu. V současné době, osm let po jeho účinnosti, tento nový institut prošel vývojem jak v odborné literatuře, tak i trestněprávní praxi.
Cílem článku je poskytnout čtenáři různé relevantní přístupy nauky a na jejich základě představit komplexnější řešení zásadních otázek vážících se k aplikaci právního omylu. Výklad se nejprve zaměřuje na otázku, které druhy omylů v právu lze pod režim právního omylu podle § 19 TrZ vůbec podřadit.
Následně je rozebrán žádoucí postup při posuzování vyvarovatelnosti (omluvitelnosti) právního omylu. Nakonec článek nabízí i odpověď na dosud nezpracovanou otázku, jakým způsobem v kontextu právního omylu posuzovat situace nesprávného výkladu nejasné právní normy.