Otroci a otrokyně tvořili nedílnou součást mnoha společností evropského pravěku, starověku a středověku. Díky svému nízkému postavení byli však často přehlíženi, a to nejen svými současníky, ale i archeology.
Hlavní příčinou tohoto stavu je jejich špatná či téměř žádná viditelnost v archeologickém záznamu. Jaké jsou možnosti výzkumu prehistorického otroctví? A proč má vůbec smysl tuto extrémní formu moci jedné osoby nad druhou zkoumat?