Abstrakt
Právo na svobodu projevu, zahrnující svobodu šířit a přijímat informace, doznalo s příchodem informačních a komunikačních technologií značných změn. Demokratizace publikace informací ve virtuálním prostředí zdánlivě evokuje neomezenou možnost šířit a přijímat ve virtuálním prostředí takřka cokoli.
Ani šíření informace ve virtuálním prostředí však není procesem prostým překážek. Z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva i Soudního dvora Evropské unie, jakož i z doporučení mezinárodních organizací lze pro virtuální prostředí vyvodit určité zásady přípustného omezení této svobody ze strany orgánů veřejné moci.
Na šíření a přijímání informací ve virtuálním prostředí lze přitom nahlížet jako na základní lidské právo, ale i optikou zákazu omezení svobodného trhu služeb a maximy zákazu diskriminace.