Abstrakt
Portály osazené hutí Benedikta Rieda na Pražském hradě kolem roku 1500 se staly průkopníky nového proudu architektury v Čechách pod vlivem vzorů all'antica. Mísí se na nich prvky dokonce tří tradic evropského stavitelství.
Dosavadní výklady jejich tvarů se i proto zdají poněkud protichůdné. Je to i případ portálu do Sněmovny s půlkruhovým nástavcem, stáčenou profilací a nárožními drápky.
Přesto existuje cesta, jak různící se pohledy na dílo smířit. Všechny prvky, které se na portále objevují, d ávají vzájemně smysl, pokud dílo nesrovnáváme s monumentálními portály, ale s díly dekorativního sochařství určenými do sakrálních prostor.
Jmenovitě se jedná o oltářní nástavce a zejména nástěnná tabernákula italského quattrocenta. Půlkruhový oblouk i stáčená profilace se na nich pravidelně vyskytuje coby tvar typický pro památná či posvátná místa.
Tordování nadto odkazovalo na Šalamounův chrám, tj. prototyp stánku v křesťanské tradici. Zajímavé též je, že v Itálii 15. století převážil typ tzv. perspektivního tabernákula vytvářejícího iluzi ubíhajícího prostoru.
Tak by bylo možné vysvětlit, proč i portál do Sněmovny zabíhá do stěny ve shodě z tradicí nálevkového portálu. Z tohoto úhlu pražský kameník nedospěl k mylnému výkladu vzoru, jak bylo dosud předkládáno, ale spíše k doslovnému přepsání iluze do reality.
Tordování pak mohlo být blízké estetickému myšlení Benedikta Rieda, který se jeho působivý efekt rozhodl zopakovat ve vytočených pilastrech portálu. V italském dekorativním sochařství, zejména v Benátsku, se pak často setkáváme i s detailem nárožních drápků.
Skrze politické spojení Benátek s Dalmácií, odkud kameníci odcházeli na dvůr Matyáše Korvína, se takovéto vzory mohly dostat i do Prahy, kde rezonovaly jak s cítěním umělce, tak s potřebami mecenáše.