Přednáška představuje problematiku uchovávání jazyka a jeho předávání dalším přistěhovaleckým generacím, rovněž i jazykového posunu v krajanských komunitách v oblastech západních periferií Chicaga. Zkoumá, v jakém prostředí a v jakých situacích měli a mají dotazovaní Čechoameričané, kteří jsou usazení mimo české země alespoň 40-80 let, možnost udržovat kontakt s českým jazykem a zároveň jaký význam při uchovávání řeči jednotlivců měly národní instituce (jako jsou krajanské spolky, menšinové školy, české farnosti apod.).
Během desítek hodin výpovědí bilingvní mluvčí reflektují, nakolik a za jakých podmínek se jim podařilo předat češtinu následujícím generacím, s jakými reakcemi na jazykové jevy prozrazující původ (kupř. cizí přízvuk či jméno) se setkávali a jaké asimilační strategie volili ke zmírnění případného stigmatu. Z perspektivy jednoduchého jazykového managementu je zjišťováno, jakým způsobem se promítají bilingvní dovednosti a identita respondentů do interakce při výzkumném rozhovoru.