Článek se zaměřuje na rozvoj dovednosti psaní v češtině jako cizím jazyce, zejména v akademickém prostředí. Klade si za cíl nastínit možnosti přístupu k psaní ve smyslu rozvíjení nejen písemné produkce s jeho specifiky, ale také dalších dovedností.
Stručně zmiňuje tradiční pojetí písemného projevu v cizojazyčné výuce, které neodpovídá současným požadavkům komunikačně zaměřené výuky. Představuje psaní jako proces skládající se ze tří fází a zamýšlí se nad využitím tohoto pojetí v jazykovém vyučování.
Na základě zkušeností z vedení vysokoškolského kurzu akademické češtiny pro cizince uvádí příklad realizace písemné úlohy zahrnující rozmanité aktivity během přípravné fáze a ukazuje význam závěrečné kontrolní fáze pro rozvíjení kompetenčních dovedností studentů.