Studie se věnuje především analýze vztahu československé emigrace a vysídlených českých Němců na přelomu 40. a 50. let minulého století v kontextu života v uprchlických táborech. Německými uprchlickými tábory prošla naprostá většina československých poúnorových emigrantů, a zde také docházelo k vzájemné interakci.
Jednalo se o paradoxní situaci, kdy se v prostředí poválečného Německa a uprchlických táborů setkávaly oběti nuceného vysídlení s jeho původci, kteří se dostali do totožné situace. Studie se snaží najít odpověď na otázku do jaké míry se v západním Německu ve vztazích mezi sudetskými Němci a československými emigranty projevovalo dědictví minulosti a za jakých okolností bylo možné smíření či spolupráce.