Abstrakt
Od roku 1987 byla zavedena do praxe celá řada antiretrovirových preparátů z této skupiny, každý z nich však narazil na více či méně nežádoucí účinky, kupříkladu utlumení krvetvorby, postižení jater a ledvin, kožních alergických reakcí nebo silného celkového útlumu. Jedním z problému byl také rychlý vznik virové rezistence.
Jedním z nejúspěšnějších inhibitorů tohoto typu je tenofovir, analog adeninu, stavebního kamene nukleových kyselin, který byl syntetizován v týmu profesora Holého z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR a do praxe zaveden v druhé polovině devadesátých let. V roce 2009 užívalo některý z preparátů založený na tenofoviru více než 60% všech léčených pacientů s AIDS.