Volnočasová aktivita jako významná proměnná determinující environmentální gramotnost žáků druhého stupně základních škol

Abstract

Environmentální gramotnost vymezuje stěžejní cíl environmentální výchovy, přičemž je reprezentována komplexem tří dimenzí, kognitivní, afektivní a konativní. Výzkumy se v rámci testování její úrovně zabývají často zjišťováním vlivu různých proměnných na její jednotlivé složky, a právě volnočasové aktivity se ukázaly jako zásadní činitel.

Příspěvek představuje výsledky testování environmentální gramotnosti žáků druhého stupně ZŠ s využitím standardních zahraničních nástrojů (MSELS, 2-MEV, NRS, NEP a RPJ), resp. přibližuje zjištění vztahující se k vlivu volnočasových aktivit na jednotlivé dimenze environmentální gramotnosti. Dotčená proměnná se projevila u všech použitých škál, tedy u každé z dimenzí, jako významný faktor, přičemž byl vždy prokázán nejvíce pozitivní účinek pobytu v přírodě oproti trávení volného času u počítače.

Volnočasové aktivity tedy představují poměrně silný prediktor úrovně environmentální gramotnosti. Poskytují smysluplné a efektivní naplňování volného času a v neposlední řadě slouží jako prevence sociálně patologických jevů, podporují zdravý životní styl, přispívají k osvojení si pozitivního sociálního chování a rozvoji osobnosti jedince ve smyslu posilování zdravého sebevědomí, formování hodnotové orientace a upevňování postoje k životnímu prostředí. Žáci se učí kritickému myšlení, sebeúctě, respektu a toleranci nejenom vůči sobě, ale také k druhým a svému okolí.