Článek si klade za úkol sledovat komunikační, řečově funkční spektrum vycházející z podstaty jazykových trhů v geograficky a politicky jinak orientovaných společenských konfiguracích. Řečové chování, součást veškerého jednání člověka v interakci s dalšími lidmi, je jev velmi obšírný a jednou z jeho modularit je specifická oblast, již nazýváme řečová zdvořilost. Řečová zdvořilost je jednou z charakteristik chování člověka ve společnosti a vzniká z nutnosti reagovat na strukturu této společnosti, na vztahy mezi jednotlivci, na sociální stratifikaci, na archetypální normy chování; toto vše se následně reflektuje v jazykem kódovaných entitách, které odkrývají tendence v sociální mobilitě i v typu sociální modality jazykového etnika. Nejde zde ovšem jen o jev, jenž vzniká jako reakce odrážející vyjmenované kulturně-společenské skutečnosti pouze jednosměrně; je i jevem, jenž struktury společnosti, její stratifikaci, vztahy mezi jednotlivci sám formuje a udržuje v čase.