Abstrakt
Objektivní odpovědnost za škodu se stává v soukromém právu - navzdory proklamovanému primátu subjektivního principu - dominantním odpovědnostním poměrem (četností výskytu). Nejde o vývoj posledních pár let, nýbrž o dlouhodobý trend deliktního práva.
Hlavním motivem je spravedlivá alokace rizik a důsledná ochrana poškozených. Smyslem úpravy objektivní odpovědnosti však nemá být ochromení žádoucího společenského, technického i technologického pokroku. Účelem diskusí je proto hledání rovnováhy mezi uvedenými společenskými zájmy.
Pojetí objektivní odpovědnosti je nutno v českém kontextu analyzovat ve vztahu k právnickým osobám. Odpovídají v těchto případech právnické osoby opravdu identicky jako osoby fyzické? Komu musí svědčit existence liberačních důvodů? Jak prokazují právnické osoby, že vynaložily veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat? Jak se přičítají právnické osobě škodlivé následky způsobené provozní činností? Jaké jsou limity objektivní odpovědnosti? Konečně je třeba demonstrovat naznačené přístupy na konkrétních upravených (pojmenovaných) deliktech právnických osob, tak jak jsou upraveny občanským zákoníkem.