Dvojí "osvobození" expertního vědění Co se v současnosti děje s expertním věděním jako tradičním produktem vědy? V této eseji se zamýšlím nad tím, jak se toto vědění vyvazuje z praxe, norem a významů, ve kterých dosud vznikalo a jak se významy jistého vědění a možnosti důkazů přesouvají z kategorií jako věda a disciplína do pojmů výzkum a data. Dvojí vyvázaní expertního vědění z tradičních hranic, které mu poskytovaly definici vědeckosti a pravdivosti, leží na jedné straně v institucionálním osvobození - univerzity nejsou výhradním poskytovatelem expertíz.
Nejextrémnějším případem takového vyvázání nejsou komerční public relations agentury, ani soukromé laboratoře farmaceutických firem, ale fake news. Informace nepodléhající tradičním rámcům mohou být nakonec složeny jakýmkoli způsobem a říkat cokoli.
Fake news nejsou fantaziemi, ale osvobozenými manipulacemi s "rozlámanými" expertními deskripcemi, které byly vyňaty z původních kontextů. Na druhé straně se expertní vědění vyvazuje také z domén vědeckých disciplín.
Opět, extrémním případem nejsou různé interdisciplinární "studies", ale "transcendentálně expertní vědění", jehož zdrojem jsou agregovaná data transnacionálních organizací (zejména OECD atp.), která nenáleží žádné konkrétní vědě. Takové osvobozené vědění kontrolované v tradičním smyslu není - ani tvůrci samými, ani jeho publikem.
Vědění uniká a ti, co ho užívají, ho ve své moci nemají. Toto dvojí osvobození způsobuje, že vědění je "nedisciplinované" v obou významech.
Tato esej nezamýšlí dokazovat, že veškeré vyvazování vědy je špatné, ale rozhodně apeluje, abychom si dávali pozor na to, co všechno "osvobozené expertízy" mohou ignorovat! Nicméně není řešením zbavit se nejasností s produkci expertíz tím, že takovou produkci umístíme do "post" kategorie, protože jakmile se v kategorii "post-truth", či "post-faktická společnost" nachází většina událostí, je zřejmě třeba znovu promyslet pojmy pravda, a fakta, a především je nutné zkoumat, kam se v současnosti tyto významy "odstěhovaly", jelikož pravdy a jistoty se člověk nikdy úplně nevzdává