Článek se zabývá zásadou koncentrace, která omezuje procesní úkony dotčených orgánů, účastníků a veřejnosti. Jeho předmětem jsou rozdíly a shodné prvky koncentrace územního a stavebního řízení, její smysl a limity.
Zároveň příspěvek upozorňuje na problematické situace, které se mohou objevit, a nabízí jejich řešení.