Abstrakt
Emoce představují mentální jevy, které mají hodnotící význam a vyjadřují, zda je nám něco příjemné či nepříjemné. Reprezentují základní funkci mozku, která umožňuje adaptivní reakce na prostředí.
Emoce vedou ke kladnému či zápornému postoji, k prožitku uspokojení či neuspokojení. Hlavním rysem emocí je tedy jejich polarita, kterou emoce přiřazují hodnotovou valenci každému okamžiku života jedince.
Jinými slovy, situace, ve které se nacházíme, dostává smysl teprve skrze prožitek emoce, který určuje, jak se k situaci vztahujeme. Polarity emocí je rovněž podkladem motivace našeho chování.
Chováme se tak, abychom byli v budoucnu buď odměněni, nebo se naopak vyhnuli emocím negativním. Emoce určují, zda se chováme směrem "k něčemu" (odměnu) nebo "od něčeho" (vyhnutí se negativnímu) a jsou proto nutně spojeny také s rozměrem času.
Situací navozená emoce tak modifikuje naši reaktivitu do budoucna. Adaptivní role emocí pak spočívá v modulujícím vlivu emočního podnětu, který cestou emoce ovlivňuje zpracování dalších událostí, které v čas následují.
Z tohoto pohledu lze emoce definovat jako specifickými fakty indukované nervové anticipace, které modulují další zpracování informací v mozku.