Abstrakt
Záměrem příspěvku je popsat základy a význam klinické supervize pro sestry, jako jednoho z nástrojů podpory a prevence syndromu vyhoření. Supervize je v českém zdravotnictví stále ještě novým fenoménem.
Příspěvek by neměl být pojímán jako vyčerpávající průvodce labyrintem supervize, ale jako text postihující základní vymezení pojmu supervize, její různé podoby, mýty doprovázející samotnou supervizi a dále přiblížení aplikačních možností a limitů využití supervizní práce v péči o těžce nemocné pacienty/klienty v kontextu současného českého ošetřovatelství. Cílem našeho příspěvku je demystifikovat emocionální aspekt (klinické) supervize v ošetřovatelství a zajistit, že bude mít v kultuře zdravotnických organizací, spolu s důrazem na rozvoj profesionálních znalostí a dovedností sester také své místo, jako oblast zasluhující si ze strany managementu zdravotnických zařízení svoji pozornost v profesionální péči o sestry.