Abstract
Zámek Manětín v západních Čechách je známý především jako urbanistický klenot barokní architektury. Tamní umělecké sbírce, jejíž jádro pochází z období výstavby šlechtického sídla, byla ovšem věnována jen okrajová pozornost.
V rámci disertačního výzkumu autora, který se dlouhodobě zabývá rodem Lažanských z Bukové, byla provedena komplexní rešerše pramenů spojených s vývojem manětínského mobiliáře, a to od počátku 18. do 1. poloviny 20. století. Její výsledek přinesl zajímavý obraz o tom, jak se měnil rozsah a skladba tamního fondu, kde a v jakých prostorách byly předměty prezentovány i jak s nimi bylo během staletí zacházeno.
Významně tím přispěla k diskusi o tom, nakolik jsou současné instalace na bývalých rezidenčních objektech šlechty (ne)věrohodným odrazem historické skutečnosti a jakým směrem by se měla tato problematika rozvíjet.