Příspěvek je projevem úcty zesnulému docentu Herczegovi a zaměřuje se na jeden z okruhu bádání, kterými se docent Herczeg ve své vědecké činnosti zabýval, a to zásadou nemo tenetur, konkrétně ve vztahu k trestnímu řízení proti právnickým osobám. Nezabývá se zcela detailně samotnou podstatou této zásady, ale zaměřuje se na její užití ve vztahu k právnickým osobám, kdy teorie i praxe zatím k některým otázkám nezaujala jednoznačné závěry.
Autor dochází k názoru, že zásada nemo tenetur je v trestním řízení proti právnické osobě aplikovatelná obdobně jako v trestním řízení proti fyzické osobě s výhradou některých specifik vycházejících z povahy právnické osoby. Teprve judikatorní praxe však teprve ukáže platnost v příspěvku předložených závěrů.