Mateřství bylo vždy jednou z klíčových témat feministického myšlení a analýz. Cílem tohoto článku je analyzovat, jaké kulturní, strukturální nebo institucionální podmínky ovlivnily realizaci mateřských praxí ve třech vybraných generacích v České republice (od padesátých let po současnost) a to pomocí biografických rozhovorů.
Analýza ukazuje, že se tyto podmínky zlepšují, díky čemuž mají matky více příležitostí k rozšíření svých mateřských projektů. Pouze v příbězích současných matek jsou tyto podmínky nejisté a nejasné.
Tyto ženy jsou taky velmi často vyzvány k tomu, aby vysvětlily jakékoliv své rozhodnutí, které učiní ve svém projektu mateřství. A jsou to sociální struktury které určují, jak úspěšně mohou matky ospravedlnit své rozhodnutí.