Abstrakt
Didaktika českého jazyka u žáků se zrakovým postižením (dále jen ZP) nemá doposud v lingvodidaktických oborech dostatečnou výzkumnou tradici. Tento nepříznivý stav je zapříčiněn především skutečností, že se v historii výuka českého jazyka ZP realizovala izolovaně od běžných škol.
Cílem článku je analyzovat speciální jazykové vyučování v českých zemích od roku 1807, kdy byl založen první výchovně vzdělávací ústav pro slepé, do roku 1928, kdy byly vydány první společné československé učební osnovy mateřského jazyka pro slepecké školy obecné. Metodologicky vycházíme z analýzy dostupných primárních a sekundárních pramenů a jejich následné komparace.