Abstrakt
Problematika mezigeneračních vztahů, zejména pak mezigeneračních vztahů v rámci soužití v jedné rodině, je téma multidisciplinární a stále aktuální. Každá generace má svůj specifický pohled na svět a tyto pohledy se vzhledem k rozdílným zkušenostem jednotlivých generací a zvykům jejich doby mohou diametrálně lišit.
Cílem tohoto článku je s oporou literatury popsat a klasifikovat vztah 13 - 15 ti letých dětí ke starší generaci. Nejprve analyzujeme dostupnou literaturu k problematice mezigeneračních vztahů a charakterizujeme jednotlivé generace z pohledu jejich odlišností.
Empirické šetření je kvantitativní povahy a je zaměřeno na analýzu vztahu mladé generace ke starší. Výzkumu se účastnilo 324 dětí ve věku 13- 14 let ze ZŠ Ústeckého, Pardubického, Zlínského, a Trnavského kraje.
Pro sběr dat byl použit dotazník s převážně uzavřenými otázkami. Sběr empirických dat probíhal v období 2015-2016.
Následně byla data statisticky vyhodnocena. Výsledky empirického šetření poukazují na to, že většina mladé generace má pozitivní vztah ke starší generaci, a že je pro ně vzorem.
Dále výzkum poukázal na to, že hlavní motivací je materiální zázemí, opora a ochrana. Výzkum nepotvrdil skutečnost, že se mladá generace věnuje ve svém volném čase především digitálním technologiím, a překvapivé bylo i zjištění, že rodiče kladou velký důraz na vztah mladé generace k fauně a flóře, k plnění povinností a vztahu k domovu.
Ve výše uvedených bodech se zřejmě projevil profil respondentů, včetně lokalit, z nichž pocházeli. Více znepokojující je však skutečnost, že více jak polovina respondentů se nevěnuje systematicky a pravidelně nějaké činnosti, která by byla předmětem jejich hlubšího zájmu