Stať se zabývá filosofickou tradicí myšlení ne-jsoucího a ukazuje jeho horizontový charakter. Logos je zde představen jako rozumový základ světa - řád jsoucího a jako půda myšlení, která v evropské tradici tento negativní rys nejsoucího podržuje a pozitivně ho využívá pro prohloubení umění porozumět bytí jsoucího v jeho nepřítomnosti (ch órismos).
Stať se zabývá problematikou učení a ukazuje, jak se na půdě asubjektivní pedagogiky vyzvedá motiv privace jako základního předpokladu možnosti učení. Tato teorie reprezentuje východisko kritiky vzdělávací praxe v současné vzdělanostní společnosti.
Autorka ukazuje dopady, které s sebou opomenutí motivu chybění jako konstitutivního předpokladu učení přináší.