Publikace na Pedagogická fakulta |
2018
Abstrakt
Logos jako myšlení celku je ve dvacátém století mimo jiné zastoupen Lukácsovou filosofií. Tato myšlenková linie se ze současného myšlení téměř vytratila, jak to vidíme v postmarxismu např. u Alaina Badiou.
V článku nastiňuji Badiouovu množinovou kritiku pojmu celku a poukazuji na její performativní rozpor. Tvrdím, že Badiouova kritika se nevztahuje na Lukácsovo pojetí celku.
Při rekapitulaci Lukácsovy koncepce zdůrazňuji operaci přičtení třídního vědomí jako podmínky poznání celku.