Na pozadí teze konstruktivismu interpretuji roli metafory a metonymie v raném Nietzschově spisku O pravdě a lži ve smyslu nikoli morálním. Základním východiskem je dvojí podoba metafory, resp. metonymie.
Jednak se užívá ve smyslu přenosu (Übertragung), jednak ve smyslu zestejnění (Gleichsetzen). Ukazuji, že teprve ve druhém užití se jedná o specificky lidský fenomén.
O rozumu a pravdě lze dle Nietzscheho hovořit jedině zde. Zároveň stopuji důvody, proč text musel zůstat nedokončen.