Purpose of the study: Optimální technika pro chirurgickou léčbu vysokostupňových vysoce dysplastických (HG HD, high-grade high-dysplastic) spondylolistéz zůstává kontroverzní. Popsáno je množství operačních postupů od prosté zadní fúze in situ bez fixace přes samostatnou přední meziobratlovou fúzi šikmým strukturálním štěpem až po instrumentovanou kompletní repozici a 360° fúzi.
Na našem pracovišti preferujeme instrumentovanou monosegmentální repozici a fixaci fixátorem se Schanzovými šrouby. Cílem publikace je prospektivní klinické a radiologické zhodnocení souboru operovaných pacientů do 30 let s HG HD spondylolistézou se skluzem větším než 50 %.
Material and methods: V rozmezí 11/2007-2/2017 jsme na Klinice spondylochirurgie 1. LF UK a FN Motol léčili 29 pacientů s HG HD spondylolistézou lokalizovanou vždy v segmentu L5-S1.
Jednalo se o 10 mužů a 19 žen ve věku od 10 do 28 let s průměrem 18,4 roku. U 27 pacientů byla primárně provedena repozice a jednosegmentová fixace L5-S1, v jednom případě pouze dekomprese a v jednom případě in situ fixace L4-L5-S1 pro výraznou osteoporózu.
Results: Průměrná délka zadního operačního výkonu bez ošetření předního sloupce byla 88,9 min., předního výkonu 46,6 min. a zadního operačního výkonu s ošetřením předního sloupce 141,5 min. Průměrná krevní ztráta u zadního operačního výkonu bez ošetření předního sloupce byla 384,3 ml, u samostatného předního výkonu 21,6 ml. a u zadního operačního výkonu s ošetřením předního sloupce 430,0 ml.
U 27 reponovaných pacientů byl posun těla L5 na CT vyšetření před operací průměrně 64,3 %, po operaci 8,1 % a rovněž 8,1 % při kontrolním vyšetření 6 měsíců po operaci. Jednoznačnou kostní posterolaterální fúzi jsme na CT vyšetření zjistili po 4-6 měsících u všech 29 pacientů (100 %, N=29), kostní intersomatickou fúzi ve 25 případech (96,2 %, N=26).
Zaznamenali jsme 6,9 % reziduálních neurologických postižení. Statistické zpracování hodnot VAS pro bolest bederní páteře a hodnot ODI před operací a po dvou letech prokázalo signifikantní zlepšení klinického stavu (p<0,001).
Na dotaz jestli by pacienti podstoupili stejnou operaci i při sou časných zkušenostech s léčbou odpovědělo všech 29 pacientů, že ano a kladli důraz na funkční i estetickou stránku výsledku operace Discussion: Ve shodě s dalšími autory měříme PT, SS a PI a považujeme za zásadní hodnocení SA, LSA podle SDSG a Dubousseta. U všech měřených hodnot došlo v pooperačním období ke statisticky významným změnám, pouze hodnota pelvic incidence (PI) zůstala téměř nezměněna.
U pacientů s HG HD spondylolistézou preferujeme 360° dézu, v případě osteotomie sakra vše ze zadního přístupu, v případě bez osteotomie z následujícího předního přístupu. I u nejzávažnějších deformit preferujeme zachování těla L5 a v případě nutnosti spíše zkracujeme sakrum, podle našeho názoru je lepší estetický výsledek.
Conclusions: Technika repozice jednosegmentovou instrumentací je vhodnou alternativou pro chirurgickou terapii HG HD spondylolistéz u mladých pacientů. Zajišťuje vysokou úspěšnost kostní fúze a dobré klinické výsledky včetně estetického vyjádření.
Komplikace spojené s úplnou repozicí nepřevyšují výrazně jiné operační techniky.