Abstrakt
Tato práce sleduje problematiku vzdělávání architektů a stavitelů na pražské stavovské polytechnice v první polovině 19. století. Je motivována snahou přispět ke studiu problematiky vzdělávání technických oborů v českých zemích a zasadit jej do širšího evropského kontextu.
V úvodu jsou nejprve, vedle výchozího přehledu literatury, stručně nastíněny okolnosti vzniku pražské polytechniky kolem roku 1805, zformování katedry pozemního stavitelství v rámci této vzdělávací instituce, včetně její učební osnovy. Další kapitola je věnována guberniálním dekretům o povinném vzdělávání architektů a stavitelů z let 1812 až 1819, které významně přispěly k posílení a institucionalizací stavebního vzdělávání v českých zemích.
Kapitola je věnována rovněž stručnému srovnání pražské a vídeňské polytechniky. V další části práce je rozebírána činnost a význam první generace osobností technického učiliště v prvních dvaceti letech jeho existence - profesora Jiřího Fischera a ředitele Františka Gerstnera - ve srovnání s působením druhé generace osobností - profesora Carla Wiessenfelda a ředitele Jana Hennigera - ve třicátých a čtyřicátých letech 19. století.
Poslední část práce je věnována studentům a studiu na katedře pozemního stavitelství.