Abstrakt
Příspěvek se zabývá otázkou hranic možné inspirace estetické teorie ze strany výsledků přírodních věd. Analytická estetika se v posledních dvou desetiletích této inspiraci otevírá stále ochotněji, přičemž tuto tendenci lze vysvětlit přetrvávajícím vlivem odkazu původního programu první generace analytických estetiků.
Existují nicméně dobré důvody pro obezřetný postoj vůči přínosu této inspirace, které se zakládají zejména na absenci zájmu přírodních věd o sebeporozumění samotného zakoušejícího subjektu. Americký filozof a estetik Alva Noë, autor hojně diskutované obecné teorie umění, kterou představil ve své knize z roku 2015 Podivné nástroje, se staví kriticky k současným podobám naturalistické estetiky, konkrétně se vztahuje k neuroestetice a evoluční estetice.
Sám ale naturalistický projekt neodmítá a uvažuje o možné variant ě umírněného naturalismu v estetice. Příspěvek se vě nuje i podmínkám, za kterých by takový projekt byl životaschopný, a tomu, zda je Noëho návrh splňuje.