Abstrakt
Příspěvek se zabývá otázkou hranic možné inspirace estetické teorie ze strany výsledků přírodních věd. Analytická estetika se v posledních dvou desetiletích této inspiraci otevírá stále ochotněji, přičemž tuto tendenci lze vysvětlit přetrvávajícím vlivem odkazu původního programu první generace analytických estetiků.
Existuj í nicméně dobré důvody pro obezřetný postoj vůči přínosu této inspirace, které se zakládají zejména na absenci zájmu přírodních věd o sebeporozumění samotného zakoušejícího subjektu. Americký filozof a estetik Alva Noë, autor hojně diskutované obecné teorie umění, kterou představil ve své knize z roku 2015 Podivné nástroje, se staví kriticky k současným podobám naturalistické estetiky, konkrétně se vztahuje k neuroestetice a evoluční estetice.
Sám ale naturalistický projekt neodmítá a uvažuje o možné variantě umírněného naturalismu v estetice. Příspěvek se vě nuje i podmínkám, za kterých by takový projekt byl životaschopný, a tomu, zda je Noëho návrh splňuje.