Příspěvek shrnuje a podstatně rozšiřuje dosavadní výzkum autorky. Analýzou bohaté pramenné základny kurikulárních a edukačních materiálů, o něž se opírala výuka české literatury, ukazuje, že kontinuita pěstování národního uvědomění byla zaručena nejen přítomností autorů českých školních čítanek, ale také obsahovou náplní učiva, zařazováním kanonických děl české literatury do výuky i rozvojem metodických postupů probíraných v rámci živých odborných diskusí.