Abstrakt
Jedním z cílů výuky přírodovědných předmětů je seznámit žáky se svébytností jazyka, který se v daném oboru používá. Pod tento cíl spadá požadavek, aby si žáci na odpovídající úrovni osvojili terminologii, a to jak v pasivní podobě (porozumění odbornému textu či sdělení), tak při samostatném vyjadřování.
Součástí terminologie je také nomenklatura, tj. konkrétní názvy organismů, chemických entit nebo oblastí. Názvů, s nimiž se žák ZŠ a SŠ ve výuce přírodovědných p ředmětů setká, bývá velké množství a na žáky často působí nezvykle.
Etymologický či tvaroslovný rozbor nomenklatury může ukázat přiléhavost i zdánlivě neopodstatněných názvů, a tím usnadnit jejich zapamatování. Obecně uznávaný je přínos jazykového rozboru latinských termínů.
Tento článek však chce přitáhnout pozornost přímo k názvosloví, které nemusí být vždy odvozeno z latiny. Článek shrnuje poučení, která jazykový pohled na přírodovědnou nomenklaturu přináší, doprovází je konkrétními příklady českých názvů z učiva biologie, chemie, geologie a geografie a zamýšlí se nad zásadami, jichž by se měl učitel v této problematice držet.