Dulaglutid patří do skupiny agonistů receptoru pro GLP-1 - jedná se o analoga přirozeného GLP-1, která jsou však odolnější vůči degradaci DPP-4. Klinické studie prokázaly, že agonisté receptoru pro GLP-1 snižují glykemii, a to nalačno i postprandiálně, a tím zlepšují kompenzaci diabetes mellitus (DM).
Tyto léky zároveň nezpůsobují hypoglykemii, mírně snižují krevní tlak (TK), zvyšují srdeční frekvenci o 2-4 tepy/min, snižují chuť k jídlu a vedou k mírnému snížení tělesné hmotnosti pacienta. Mezi agonisty receptoru pro GLP-1 dále řadíme exenatid, liraglutid, lixisenatid nebo semaglutid.
Vliv těchto léčiv na kardiovaskulární (KV) systém je předmětem četných klinických studií. Pro lixisenatid byl dosud dokumentován neutrální účinek na KV parametry (6 068 pacientů po diagnóze akutního koronárního syndromu), liraglutid ve velké analýze 9 340 pacientů snížil četnost KV událostí a stejný účinek byl prokázán i u semaglutidu (data 3 297 pacientů).
V případě dulaglutidu jsou údaje o jeho KV bezpečnosti k dispozici dosud především z metaanalýzy 9 studií, které hodnotily výskyt minimálně jedné KV příhody (úmrtí z KV příčin, nefatální infarkt myokardu, nefatální cévní mozková příhoda, hospitalizace pro nestabilní anginu pectoris) u pacientů léčených dulaglutidem. Výsledkem této metaanalýzy bylo, že po 104 týdnech terapie dulaglutidem nedošlo ke zvýšení výskytu sledovaných KV příhod ve srovnání s kontrolní léčbou.
Naopak byl pozorován trend k pozitivnímu ovlivnění KV rizika u pacientů na léčbě dulaglutidem oproti komparátorům. Dulaglutid má již ale také vlastní, dlouho očekávanou studii zabývající se jeho KV bezpečností - jedná se o dosud probíhající studii REWIND (Researching CV Events with a Weekly Incretin in Diabetes), ze které jsou v předložené práci, před příchodem hlavních výsledků, prezentovány detailní informace o uspořádání studie a výchozích charakteristikách pacientů.