Na přelomu století vnímala většina intelektuálů Čínu jako bezprostředně ohroženou zemi. Kvůli řadě socio-politických selhání qingské vlády obraceli mnozí vzdělanci svou pozornost nikoli na politické entity a vládnoucí vrstvu, ale nově na společnost a na člověka jako na ochránce země.
Liang Qichao, jeden z nejvýznamnějších intelektuálů přelomu století, nebyl v tomto ohledu žádnou výjimkou. Zhruba mezi lety 1898 až 1902, během svého exilu v Japonsku, se velmi živě zajímal o význačné osobnosti, o ideál hrdinů a patriotů schopných vést národ k lepší budoucnosti, ke kýžené změně.
Předmětem jeho studia byla zejména západní historická zkušenost, jeho pozornosti ale neunikl ani růst nacionalistického cítění v Japonsku a domácí tradice hrdinů a loajálních poddaných. Syntéza těchto přístupů mu poskytla obrysy ideálu, který v následujícím příspěvku označujeme za ideál patriotického hrdiny.
Tento ideál nesl základní charakterové vlastnosti tradičního hrdiny (odhodlání a schopnost obětovat se), ale předmětem jeho loajality již nebyla konkrétní politická entita ani osoba, ale abstraktní idea národa. Mimo samotnou funkci obětavého ochránce, měl navíc přispívat k utváření národního povědomí a posílení nacionalistického ducha společnosti.
Obojí podle Liang Qichaa v čínské společnosti chybělo. V následujícím příspěvku chceme zdůraznit fascinaci, kterou Liang Qichao vůči ideálu patriotického hrdiny choval, počátky jeho nacionalistického cítění a příčiny, proč od lákavého ideálu patriotického hrdiny nakonec upustil a zaměřil se na "obyčejného" racionálního občana.