Důchod je jedním ze dvou (spolu s výměnkem) výslovně upravených zaopatřovacích závazků, který je pravidelně poskytován za účelem uspokojení potřeb svého příjemce (např. v době stáří, nemoci nebo studia). Vzniká na základě konsensuální smlouvy, jíž se jedna strana zavazuje poskytovat druhé straně peněžní dávky (tj. důchod), čímž se zásadně odlišuje od nároků z veřejnoprávních plnění, byť shodně označovaných jako důchod.
V souvislosti se soukromoprávní úpravou důchodu vzniká několik otázek, na něž se v následujícím příspěvku zaměříme. Kupř. může být smlouva o důchodu sjednána jako tzv. tontina (resp.
Tontiho smlouva)? Má vždy nutně asynallagmatický charakter? Lze prolomit omezení plynoucí z osobní povahy závazku z důchodu? Za jakých podmínek lze zajistit nepostižitelnost důchodových dávek v exekučním či insolvenčním řízení? Proč zákon limituje možnosti odstoupit od úplatné smlouvy o důchodu?