Abstrakt
Příspěvek je věnován reflexi vztahu k práci v českých středověkých legendách, legendách o knížeti Václavovi z dynastie Přemyslovců, o biskupu Vojtěchovi Slovníkovci a o zakladateli sízavsk=é=ho kláštera a jeho prvním opatovi Prokopovi. Z analýzy těchto pramenů je zřejmé, že práce byla projevem zbožnosti, u řeholníků, konkrétně Vojtěcha, který vdtoupil do kláštera Bonifácia a Alexia v Římě, a Prokopa byla projevem pokory a askeze.
Václav pracoval zřejmě proto, aby mohl vybavit kněze potřebami ke mši (pekl hostie a vyráběl víno), Vojtěch vykonával pomocné práce pro mnichy v klášteře a podle pozdní tradice pomáhsl při stavbě kláštera v Břevnově. Jako biskup odmítal jakoukoli práci v neděli.
Pokud jde o Prokopa, nejspíše se věnoval organizační práci při správě kláštera a, možná i umělecké práci, při jeho výstavbě.