Příspěvek se věnuje specifikům posuzování vhodnosti dle MiFID II při poskytování investičního poradenství. Pozornost je věnována především otázce, nakolik je poskytovatel investičních služeb při poskytování investičního poradenství k širšímu okruhu investičních nástrojů oprávněn, nebo dokonce povinen, zohlednit stávající investiční nástroje, finanční produkty nebo reálné investiční instrumenty zákazníka, i když k těmto aktivům neposkytuje žádnou investiční službu.
V rámci provedené analýzy je zohledněna aktuální interpretace ESMA i zkušenosti z praxe.