Během posledních několika dekád vznikly desetitisíce audiovizuálních interview zaměřených na reflexi událostí holocaustu. Archivní sbírky těchto nahrávek poskytují unikátní pohledy na minulost prostřednictvím vyprávění osob, které genocidu přežily.
Naznačují i jejich osobní stanoviska, názory a postoje v okamžiku natáčení rozhovoru. Kromě jiného lze v těchto materiálech zkoumat různé způsoby, jimiž se samotní pamětníci staví k poválečnému připomínání holocaustu.
V této kapitole předkládám základní rámec pro uchopení tématu připomínání a vzpomínání na holocaust, který vyvstal z analýzy vybraných archivních rozhovorů. Poválečnou komemoraci je třeba chápat jako součást nově vznikající sociální identity přeživší/ho holocaust.
K atributům této identity patří zejména zakoušená odlišnost zkušenosti druhé světové války, vedoucí k zaujímání rozličných přístupů vůči vyprávění o vlastních válečných prožitcích, jehož motivace také podléhá postupným proměnám. V tomto kontextu se z vyprávění přeživších vynořují tři základní komemorativní rámce: (1) osobní dimenze; (2) kolektivní dimenze; (3) veřejná dimenze.
V průsečících obecných rámců se nacházejí rozmanité komemorativní aktivity (např. psaní, setkávání přeživších, připomínkové akce). K ilustraci hlavních rysů tématu využívám v textu úryvky z audiovizuálních nahrávek rozhovorů, přičemž také naznačuji některá metodologická omezení práce s archivovanou orální historií.