Navzdory nedostatku pramenů se autorka snaží postihnout počátky nejstarší knihovny v českých zemích, knihovny pražkého, od roku, 976 biskupského kostela, od 9. do 12. století. Vedle dochovaných rukopisných fragmentů, výjimečně celých rukopisů, které lze vztahovat k pražské kapitulní knihovně, a občasných zpráv o akvizicích knih, sleduje prameny a literární vlivy v kronice jediného známého autora rozsáhlejšího díla, děkana pražké kapituly Kosmy.
Vedle základních náboženských knih, uřebnic pro katedrální školu a právních spisů, obsahovala kapitulní knihovna antická a raně křesťanská díla (hlavně Sallustius a Boethius), a středověké české a říšské anály, kroniky a legendy.