Autorka se zabývá otázkou, jaké termíny byly v českých zemích vrcholného středověku využívány pro vojenské akce. Rozbor pramenů ukázal, že pravidelné vojenské akce, které podnikali čeští panovníci (vpády do sousedních zemí a zajištění hranic nebo dobytých území), se v 11. 12. století konaly zpravidla na jaře a začátkem léta.
Před začátkem žní se vojsko vracelo do Čech. V hlavní době sklizně byly vojenské akce podnikány pouze v případech vynucených vážnými okolnostmi. Říšské vojenské akce byly naopak pravidelně zahajovány o letních mariánských svátcích, většinou v polovině srpna, méně často 8. září.
Zde se nabízí hypotéza, že český "čas boje" mohl být koordinován s říšským. Zatímco na jaře a začátkem léta Češi podnikali vojenské výpravy "ve vlastní režii" a vraceli se domů před žněmi, po sklizni, v polovině srpna, případně v září, táhli na pomoc říšskému panovníkovi.