Abstrakt
ADHD (Attention deficit hyperactivity disorder) je označení pro skupinu geneticky přenášených neurobiologických dysfunkcí, které u postižené osoby snižují schopnost zaměřit a udržet pozornost, přizpůsobovat aktivitu a ovládat impulzy. Celosvětově se prevalence ADHD v dospělosti pohybuje mezi 2,5 - 4,3 %.
U přibližně 15 % dětí přetrvává porucha ADHD až do dospělosti, u zhruba 50 % přetrvávají jen některé symptomy. V populaci uživatelů návykových látek existuje vyšší frekvence výskytu syndromu ADHD než v populaci neuživatelů.
Dospělí se syndromem ADHD užívající návykové látky mají také zvýšené riziko onemocnění jinou psychiatrickou poruchou oproti těm, kteří mají pouze jednu z těchto dvou diagnóz. Diagnostika ADHD v dospělosti je obecně založená na klinickém obraze onemocnění a jeho detailní vývojové charakteristice.
Diagnostická kritéria ADHD v dospělosti se v některých oblastech překrývají s diagnostickými vodítky pro poruchy osobnosti, a není tak v klinické praxi jednoduché je spolehlivě odlišit a stanovit, o jakou kterou komorbiditu se jedná, případně v jakém jsou etiologickém vztahu. Zásadní vliv na průběh i zkreslení výsledku mohou u adiktologických pacientů na diagnostiku ADHD mít především dva faktory: (a) akutní intoxikace či rezidua akutní intoxikace (výrazně především u skupiny stimulancií), (b) rezidua způsobená dlouhodobým užíváním určité skupiny látek (opět především stimulancií či alkoholu).
Obecně pak poruchy osobnosti a ADHD představují u uživatelů návykových látek jednu z nejčastějších komorbidit. Tento fakt reprezentuje vysoce rizikový a komplikující faktor z hlediska správné diagnostiky, indikace léčebných metod, postupů a celkového výsledku léčby.
Výskyt symptomů, případně reziduí ADHD v dospělosti znamená pro daného jedince často výrazné potíže v osobním, sociálním i pracovním životě. Pacienti mohou prožívat vyšší míru frustrace, agresivity a interpersonálních konfliktů.
To vše je mj. činí více vulnerabilnější vůči právě užívání návykových látek, předevš ím pak stimulancií. Kniha na základě přehledu psychodiagnostických metod relevantních pro české prostředí a zkušeností z psychiatrické a psychologické praxe naznačena doporučení a možnosti pro klinickou práci s touto skupinou pacientů jak z hlediska farmakoterapii, tak psychoterapie.
Seznamuje současně čtenáře s dalšími úskalími u této specifické skupiny komorbidních klientů a pacientů a současně nabízí hlubší zamyšlení nad úskalími jejich léčby v zařízeních jako jsou terapeutické komunity. Právě v jejich kontextu proběhl původní tuzemský výzkumný projekt, jehož některé výsledky doplňují vybrané kapitoly knihy.
Symptomy ADHD totiž mohou mít mj. za následek také vyšší procento předčasných vypadnutí z programu (drop-out), vyšší koncentraci konfliktů atd. Přitom časná diagnostika a správně nasazená a aplikovaná léčba by v budoucnu mohly významně ovlivnit pozitivní výsledek léčby a vést tak k dosažení vyšší kvality života a úspoře značných finančních prostředků investovaných do tohoto segmentu léčby.
Cílem dalšího výzkumu a klinického zájmu o tyto fenémny by tak mělo být především ověření souvislosti mezi ADHD u dospělých pacientů léčících se ze závislosti na návykových látkách (nejen) v terapeutických komunitách, specifickými deficity kognitivních a exekutivních funkcí a jejich dopadu na průběh a výsledek léčby a zhoršenou schopnost adaptability.