Abstrakt
Řádovostně měřítková diferenciace geografických systémů je jednou ze základních forem hierarchického uspořádání prostředí. Na základě řádovostně měřítkového principu je možné zjistit některé zákonitosti v geografickém rozložení přírodních a společenských jevů.
Důraz je kladen na souhrnnou charakteristiku distribuce: stupeň územní nerovnosti (koncentrace). Indikátor nerovností (H) je definován jako bod na Lorenzově křivce odpovídající relativní velikosti (%) oblasti včetně "rozptýlené" poloviny analyzovaného jevu (např. populace).
Vzhledem k tomu, že v áhy (velikosti) jednotlivých systémů se od sebe liší, musí být zaveden relativizovaný indikátor H: nerovnost jednotky N + 1 je přezkoumána pouze podle rozdílu mezi zahrnutými (10-15) jednotkami N. Základní zákonitosti řádovostně měřítkové geografické diferenciace jsou vyjádřeny na obrázku 1 (viz také Hampl 1994, 1998).
Je třeba zdůraznit, že existuje nízká frekvence empiricky hodnocených jednotek (zejména na mikroregionální úrovni), a proto popsané zákonitosti jsou pouze hypotetické povahy. Hlavním cílem tohoto příspěvku je ověření pravidelnosti řádovostně měřítkové diferenciace populace na základě rozšířeného empirického hodnocení.
V důsledku toho byl potvrzen jak obecný tvar pravidelnosti (C-křivka na obrázku 1), tak mimořádná variabilita jednotlivých geografických jednotek. Nejdůležitějším faktorem proměnlivosti, zejména na mezoregionálních úrovních (0,1-1 milionů čtverečních kilometrů), je zjevná fyzickogeografická diferenciace (odpovídající diferenciaci hustoty obyvatelstva regionů).
Podle aplikované škály mají jednotky s vyšší hustotou populace mírně nižší průměrné hodnoty H a pravidelnější diferenciaci změn v H.