Abstract
Biologická léčba pozitivně ovlivňuje prognózu a kvalitu života jedinců s idiopatickými střevními záněty a kromě účinné kontroly symptomů vede také k slizničnímu hojení. Rostoucí prevalence idiopatických střevních zánětů a vysoké finanční náklady spojené s biologickou léčbou představují významný ekonomický problém v oblasti veřejné zdravotní péče.
Ukončení ochranné lhůty patentu originálních biologických léčiv otevřelo cestu takzvaným biosimilárním přípravkům (biosimilars). Biosimilar je definován jako léčivý přípravek, který je velmi podobný referenčnímu biologickému přípravku, bez významných rozdílů z hlediska bezpečnosti a účinnosti.
Podobně, jako je tomu u originálních biologických přípravků, jsou i biosimilars produktem zivych mikroorganismu a vykazuji prirozenou variabilitu. V článku jsou shrnuty současné aspekty biosimilárních přípravků, jejich efektivita, bezpečnost a využití v klinické praxi.