Abstract
Nadměrná exprese receptoru HER2 je významným negativn ím prognostickým faktorem u karcinomu prsu. Pokud byla u pacientek zjištěna pozitivita HER2, byly před zavedením léčby blokující tento receptor pozorovány častější a časnější relapsy onemocnění po adjuvantní léčbě a také přežití nemocných s metastatickým onemocněním bylo kratší.
V současnosti však přežívají tyto pacientky díky moderní léčbě déle než pacientky HER2-negativní. Paradoxně je tedy dnes pro nemocnou výhodnější přítomnost prognosticky horšího nádoru, pro nějž ale existují širší terapeutické možnosti, a tento trend se dále posiluje.
Jeden z průlomových bodů tohoto vývoje představuje konečná analýza dat ze studie CLEOPATRA. Tato studie prokázala jednoznačný přínos přidání monoklonální protilátky pertuzumabu ke standardní terapii trastuzumabem a docetaxelem.
Pertuzumab inhibuje heterodimerizaci receptorů HER2 a HER3. Dimerizace HER2, společně s dalšími členy skupiny HER, je největším hnacím mechanismem růstu a přežívání nádorových buněk.
Pertuzumab samotný má minimální protinádorovou účinnost, používá se tedy výhradně v kombinaci s trastuzumabem. Tento kombinovaný přístup významně zlepšuje blokádu signální dráhy HER2 porušením dimerizace receptorů HER2 a HER3.
Studie CLEOPATRA prokázala, že duální blokáda HER2 v 1. linii léčby vede k výraznému prodloužení celkového přežití (OS). Pacientky při současné léčbě pertuzumabem, trastuzumabem a chemoterapií docetaxelem dosáhly mediánu OS 56,5 měsíce.
V kontrolní skupině s trastuzumabem a docetaxelem to bylo 40,8 měsíce. Režim s pertuzumabem tak ve srovnání se současným standardem léčby prodloužil OS u nemocných s HER2-pozitivním karcinomem prsu o 15,7 měsíce.
Medián OS téměř pět let je zatím nejdelším pozorovaným přežitím u pacientek s tímto agresivním typem pokročilého onemocnění.